Využijte následující pomůcky ze soupravy pro optiku OEK:
Dále doporučujeme použít jako optickou lavici vozíčkovou dráhu TRACK.
Pro práci s optickou soupravou je vhodné mít v učebně možnost zatemnit okna.
Na sítnici se nachází přibližně 130 milionů světločivných buněk - tyčinek a čípků. Většina čípků se nachází ve středu sítnice (sítnicová jamka o průměru asi 1 až 2 mm, též zvaná žlutá skvrna). Čípky vyžadují pro svou funkci větší intenzitu světla než tyčinky, ale na rozdíl od tyčinek dokáží zprostředkovat i barevné vjemy.
Tyčinky, které se nacházejí ve zbytku sítnice, jsou zodpovědné za vidění v noci a jsou citlivější na světlo, ale neumožňují vidět barevně.
Při zobrazení spojkou se paprsky vycházející z jednoho zobrazovaného bodu protínají v určité konkrétní vzdálenosti od čočky. Pokud se v tomto místě nachází světločivná buňka sítnice, mozek obraz bodu zaznamená.
Mozek dokáže dva zobrazované body odlišit pouze tehdy, vznikají-li jejich obrazy na sítnici na dvou různých světločivných buňkách. Někdy je struktura, na kterou se díváme, příliš jemná (například pixely v moderních mobilních telefonech), takže obrazy dvou bodů jsou tak blízko sebe, že oba podráždí stejný čípek nebo stejnou tyčinku. V takovém případě nám oba body splývají do jednoho. To je někdy žádoucí, jako třeba v případě displeje telefonu. Ale jindy je to nežádoucí. V takovém případě si pomáháme dalekohledem nebo mikroskopem, čímž obrazy jednotlivých bodů dostaneme na sítnici dále od sebe.
Někdy se naopak stává, že obraz jednoho bodu se zobrazí na více světločivných buněk současně. V takovém případě vnímáme obraz jako rozmazaný. Čím více buněk je takto "zasaženo", tím více rozmazaný se nám obraz zdá.
Může k tomu dojít tehdy, když obraz nevzniká přesně na sítnici, ale kousek před ní nebo kousek za ní.
Protože tyčinky a čípky nejsou nekonečně malé a nejsou na sítnici nekonečně hustě rozmístěné, malé posunutí vůči ideálnímu stavu nevadí.


Rozdíl vzdáleností nejvzdálenějšího a nejbližšího umístění stínítka tak, aby obraz byl ještě dostatečně ostrý, se nazývá hloubka ostrosti. Čím menší otvor při clonění použijeme, tím větší bude hloubka ostrosti, ale zároveň tím snížíme intenzitu dopadajícího světla.
Tento princip dobře znají fotografové.
Pokud lidské oko nedokáže správně zaostřovat kvůli problémům s čočkou nebo rohovkou, lze to korikovat brýlemi. Vzniká-li obraz místo na sítnici před ní, lze to korigovat rozptylkami, které obraz posunou na sítnici. Vzniká-li obraz až za sítnicí, korekci provedou spojky.
Pokud lidé brýle nemají, používají zcela intuitivně výše uvedenou metodu clonění - mhouří oči. Pokud uvidíte žáka, který ve snaze přečíst písmenka na tabuli mhouří oči, nejpíše potřebuje brýle.
© 2026 Edufor s. r. o. – výhradní dovozce produktů Vernier do České republiky